Syndrom vyhoření – fenomén druhé poloviny 20. století

Člověk, kterého postihne syndrom vyhoření, mění svůj přístup ke svému okolí. Jeho nadšení, pro původně oblíbenou činnost, se vytrácí. Mění se nejen jeho vztah k práci, ale také vztah ke kolegům, podřízeným či nadřízeným. Dochází k narušení vnímání jeho sociálních jistot. Rozpadá se jeho osobnost a někdy i vztahy s nejbližšími. Kdy se vlastně nemoc s tímto názvem objevila? Pojem „syndrom vyhoření“ je novinka, která do povědomí lidí vstoupila až ve druhé polovině 20. století. Tento, dnes už poněkud zprofanovaný název, jako první použil americký psychoanalytik H. J. Freudenberger. Neznamená to ale, že by příznaky této nemoci, která se projevuje především nadměrnou únavou, nebyly známy už dlouho předtím.

Více na našem blogu zde