Štipendium pre hendikepovaných

Inštitút CEMI podporuje organizácie a projekty, ktoré sa snažia uľahčiť život tým, ktorým nie je vzdelanie jednoducho dosiahnuteľné. Veríme totiž, že práve vzdelanie je nenahraditeľné a pomáha „robiť svet lepším“.


Rozhodli sme sa preto poskytnúť jedinečnú šancu zdravotne hendikepovaným ľuďom a vybraným uchádzačom umožniť štúdium MBA či LLM na našom inštitúte úplne bezplatne za podmienok definovaných nižšie.

Zaujala Vás možnosť získať štipendium?

Radi by ste sa prihlásili do ďalšieho ročníka kurzov? Svoje žiadosti zasielajte už teraz a študujte zadarmo od marca 2017!

Príbehy absolventov zo štipendijného programu nájdete tu.


Podmienky pre žiadosť o získanie štipendia (štúdia zadarmo):

  • Žiadateľ musí v prvom rade spĺňať všeobecné podmienky pre prijatie ku štúdiu na inštitúte; t. j. vysokoškolské vzdelanie (s doložením diplomu) či stredoškolské vzdelanie s maturitou a odpovedajúcou manažérskou praxou.

  • Žiadateľom o štipendium  sa rozumie telesne hendikepovaný človek vlastniaci preukaz TP, ZTP či ZTP/P alebo inak doložené potvrdenie o zdravotnom postihnutí.

  • Štipendium je poskytované na základe individuálneho posúdenia – a to vo výške 100 % ceny štúdia, alebo ako zľava z ceny štúdia až do výšky 75 %.

  • Za žiadosť sa považuje zaslanie vlastného životopisného príbehu žiadateľa v rozsahu maximálne jednej stránky formátu A4, ktorý bude popisovať vlastnú životnú situáciu a spôsob, ako mu získanie profesijného titulu MBA či LL.M. pomôže pri lepšom uplatnení v živote a prečo by práve on mal získať toto štipendium. Z tejto žiadosti by malo byť tiež zrejmé, akým spôsobom žiadateľ vďaka získaniu titulu MBA či LL.M. obohatí životy ďalších handicapovaných vo svojom okolí.

  • Prihlášky spoločne s požadovanými dokumenty zasielajte na email klara.plasilova@cemi.czUzávierka prijímania žiadostí je 31. 1. 2017.

  • Vyhodnotenie a výber vhodného študenta sa uskutoční do 28. 2. 2017.

  • Otvorenie štúdia je v marci 2017.


Prihláška do štipendijného programu


Ostatné podmienky

  • Výherca štipendia bude vybraný na základe hodnotenia komisie zloženej zo zástupcov inštitútu CEMI; do hodnotenia budú zahrnuté iba žiadosti s preukázateľne doloženým zdravotným hendikepom spĺňajúce dané podmienky.

  • Vybraný študent s potvrdením začať štúdium (podpísaním zmluvy o štúdiu s nárokom na plné štipendium) súhlasí s fotografovaním a uverejnením fotografií týkajúcich sa získania štipendia a prípadným natočením krátkeho videa.

  • Inštitút CEMI sa zaväzuje vybranému uchádzačovi poskytnúť rovnaké podmienky vzdelávania ako všetkým ostatným študentom.

  • Vybraný študent sa zaväzuje riadnym spôsobom plniť študijné podmienky v rozsahu daným VSP.

  • Štipendium sa nevzťahuje na odbor Executive MBA a odbory vyučované v angličtine.

  • Nie je možné nárokovať vyplatenie peňazí namiesto poskytnutia štipendia.

  • Inštitút si vyhradzuje právo nevybrať žiadneho uchádzača a štipendium pre daný ročník neudeliť. 


Prečo sa prihlásiť o štipendium na CEMI?

  • Získate profesijný titul a prakticky využiteľné vedomosti v manažérskej sfére úplne bezplatne.

  • Štúdium MBA či LLM prebieha on-line, nie je teda potrebné nikam dochádzať – všetko sa rieši individuálne.

  • Študijné materiály on-line po česky, najmodernejší e-learningový systém Fronter a osobný prístup študijného oddelenia.


Prečo sa naši štipendisti prihlásili do štipendijného programu CEMI? Zistite z videopríspevku tu!



ŠTUDENTI PRE ROČNÍK OKTÓBER 2016

Příbeh MUDr. Vladimíra Michálka

Volám sa Vladimír Michálek, mám 28 rokov. Pracujem ako lekár – ortopéd, sekundárny lekár v Dolnom Kubíne. Prednedávnom sa mi stala nehoda - zastavilo sa mi srdce počas operácie na operačnom sále, stratil som vedomie a asi na 10 minút mi nepracovalo srdce. Teda prežil som Náhlu koronárnu smrť (úplné zastavenie srdcovej činnosti), toto prežije sotva 5% ľudí, ktorých to stretne a aj tak väčšina ľudí skončí s trvalým poškodením mozgu, kedy sú doslova vyradení z bežného aktívneho a produktívneho života. Dôvodom je nedokrvenie mozgu a následná ischémia s následným odumretím určitej časti mozgovej kôry. Ja som mal to šťastie, že som sa len "pozrel smrti do očí" ako nikto z môjho okolia. Lekárska spoločnosť, v ktorej sa pohybujem nepozná podobný prípad. Dostal som sa z toho vďaka obetavej záchrane, ktorú podnikli moji kolegovia, teda okamžitá kardiopulmonálna resuscitácia na mieste nehody, ktorá zahrňovala masáž srdca, umelé dýchanie z pľúc do pľúc, podanie adrenalínu a následne silný elektrický výboj. Prežil som určitú dobu v NÚSCH (Národný ústav srdcových a cievnych chorôb) Bratislava, kde som bol pod dohľadom vysoko špecializovaných odborníkov, ktorí sa snažili prísť na to, čo a prečo sa to stalo. Absolvoval som množstvo nepríjemných vyšetrení. Bohužiaľ neprišli na príčinu. Nevieme čo ten výpadok presne spôsobilo. Mám implantovaný ICD - kardioverterdefibrilátor. Vďaka tomuto prístroju si môžem byť istejší, že ma "podrží" keby sa to malo opakovať. Do práce som prišiel cca po mesiaci. Moje okolie a kolegovia sa veľmi divili, že som sa z toho vôbec dostal, navyše pomerne rýchlo. S týmto ICD musím dodržiavať určité pravidlá, ktoré ma výrazne obmedzujú v živote. Teda v živote aký som viedol pred nehodou. Musím sa vyhýbať elektrickým a magnetickým poliam, ktoré sú takmer všade - blízkosť vysielačov, veľkých reproduktorov, dokonca aj nízkemu prúdu, ktorý by prechádzal cez moje telo (už 4,5V batéria je pre mňa riziko). Musím sa vyhýbať telefonovaniu na strane ICD, prikladania akýchkoľvek elektrických/magnetických prístrojov do oblasti/okruhu prístroja. V práci nemôžem pracovať zo žiadnymi vibráciami - ako ortopéd som tým utrpel veľkú ranu, pretože polovica mojej ortopedickej operatívy je s vŕtačkou a frézou (používaná pri osteosyntézach a výmenách kĺbov), ktoré robia vibrácie. Keby som nedodržiaval prísny režim, môžem dostať silný elektrický výboj, pretože by som nedodržaním režimu mohol pomýliť prístroj a ten by to vyhodnotil ako fibriláciu a chcel by ma "nahodiť" na normálny rytmus srdca. Nemôžem už viac cvičiť, ani dvíhať ťažké predmety - riziko zlomenia elektródy. Človek si zvykne na čokoľvek, pokiaľ má tú vnútornú energiu, ktorá ho poháňa. Dostal som sa z "druhej strany", myslím, že to treba využiť. Musím sa s tým vyrovnať a ísť ďalej, kto vie, možno mi pomôžete a nadobudnuté vedomosti týmto štúdiom zúročím. Verím, že ma to posunie a budem napredovať. Potom už len šíriť dobré meno Vašej inštitúcie CEMI. Mám záujem o štúdium MBA, keďže musím teraz moju kariéru otočiť druhým smerom. Mám chuť študovať, zdokonalovať sa, osobne a pracovne rásť. Moje pracovné skúsenosti sú – 3 roky práce na ortopedickom oddelení, ambulancií a operačnom sále, som prezidentom Spolku lekárov Oravy (usporiadavam  semináre a prednášky, za ktoré udeľujem lekárom kredity) – aktívna zložka SLS – Slovenská lekárska spoločnosť. Už moja práca je pomoc zdravotne hendikepovaným, s ktorými pracujem každý deň. Chcem byť vzorom pre ľudí, ktorých z plného zdravia stretlo veľké zdravotné nešťastie a ukázať cestu, ktorá tu je. Povzbudiť ich. Môj doterajší najväčší úspech je...nemám doterajší najväčší úspech, teda mám veľa cieľov a tie si postupne plním, takže úspechov je viacero a ten najväčší ma ešte len čaká.  Musím si k nemu vytvoriť cestu a jeden z míľnikov je okrem iného MBA.

 Postrehy pána Michálka z MBA štúdia nájdete zde!


Príbeh Bc. Michala Pragera

Jsem zakladatelem a ředitelem Pestré společnosti, o.p.s. (www.pestraspolecnost.cz), která se věnuje několika stěžejním projektům. Kromě neziskového projektu Výcvik asistenčních psů provozujeme sociální firmu – cestovní agenturu Bezbatour (www.bezbatour.cz). Zaměstnáváme více jak 50 % lidí s postižením. Agentura se navíc jako jediná v ČR specializuje na bezbariérový cestovní ruch. Rovněž provádíme audity bezbariérovosti a pro firmy organizujeme zážitkové workshopy v komunikaci se zákazníky s postižením. Během studií jsem pracoval jako administrátor internetového obchodu s elektronikou. Od roku 2006 pracuji v sociální sféře. Pracoval jsem jako koordinátor a konzultant osobní asistence pro lidi s tělesným a kombinovaným postižením v organizaci Asistence, o.p.s. (www.asistence.org) V letech 2009 – 2012 jsem zároveň na částečný úvazek vedl pracovní skupinu Magistrátu hl. m. Prahy pro odstraňování bariér ve veřejném prostoru. Od roku 2012 jsem plně zaměstnán v Pestré společnosti, o.p.s., kde jsem založil sociální podnik – CA Bezbatour. Od střední školy jsem byl činný jako dobrovolník v organizaci KIMák z.s. (www.klub-kim.cz), která organizovala pobyty pro lidi s tělesným a kombinovaným postižením. Většinu své profesní dráhy se věnuji pomoci lidem s postižením poskytováním sociálních služeb, zaměstnáváním těchto osob či advokátními činnostmi při odstraňování bariér ve veřejném prostoru. V roce 2004 jsem založil sportovní klub floorballu na elektrických vozících. Jedná se o jediný kolektivní sport pro lidi i s tím nejtěžším postižením. Do budoucna mám v plánu rozšířit naši sociální firmu a dát práci více lidem s postižením. Vždy bylo mým cílem nabízet lidem s postižením společensky hodnotnou práci, na kterou mohou být pyšní. Proto u nás tito lidé pracují na všech pozicích napříč organizací (IT specialista, PR manažerka, koordinátorka dobrovolníků, prodejci, administrativní pracovníci).  Chtěl bych rozšířit naše výukové programy pro firmy v přístupu k zákazníkům s postižením a odstraňování fyzických bariér v provozovnách. Věřím, že zisk více manažerských dovedností v obchodu mi pomůže při rozvoji naší organizace a budeme tak mít možnost poskytovat služby nejen cestovního ruchu většímu počtu lidí s postižením. Zároveň bych rád v obchodním světě boural psychické i fyzické bariéry v přístupu k zákazníkům s postižením. Chtěl bych v naší společnosti vychovat další schopné manažery z řad kolegů s postižením, kteří budou mít potenciál uplatnit se i v obchodních firmách. Za úspěch považuji, že i přes své vážné fyzické postižení žiji běžným životem. Již 11 let jsem šťastně ženatý a mám adoptovanou čtyřletou holčičku, která je bezpochyby mým největším životním úspěchem. Z profesního hlediska jsem nejvíce pyšný na to, že jsem během šesti let spolu se svými kolegy vybudoval stabilní neziskovou organizaci, která má velký potenciál dalšího růstu do budoucna.

 Postrehy pána Pragera z MBA štúdia nájdete zde!


Príbeh Ing. Milana Vrtílka

V polovině roku 2013 jsem byl postižen zákeřnou chorobou, při jejíž léčbě jsem strávil čtyři
měsíce v nemocnici s následky trvalé invalidity třetího stupně. S ohledem na můj věk a stav
jsem v nemocnici přemýšlel, co budu dělat do budoucna, čeho budu schopen a čeho nikoliv.
Mám totiž sestru, která je obdobně postižena a je trvale upoutána na invalidní vozík, což
hrozilo i v mém případě. Tehdy jsem si řekl, že pokud mi to situace a zdraví dovolí, tak se
nejprve pokusím stát odborníkem ve své profesi a následně začnu předávat své nabyté
zkušenosti mladším a potřebnějším, začnu pomáhat lidem, kteří moji pomoc potřebují a kteří
si ji zaslouží.
Jako OSVČ jsem absolvoval několik doplňkových vzdělání, získal několik certifikací a v loňském
roce jsem se stal soudním znalcem, což je právě v současnosti vrchol mého snažení stát se
stavebním odborníkem a expertem.
Současně zpracovávám odborné stavební posudky, hodnocení stavu, měření a diagnostiku,
vady a poruchy staveb v oblasti tepelně technické, vlhkostní, stavu obálky stavby, výplní
otvorů a energetické náročnosti včetně příslušných výpočtů a modelů. Provádím termovizní
měření a posouzení stavu budov. Dále nabízím kontrolní prohlídky staveb, supervizní posudky,
technický dozor staveb a kontrola projektové dokumentace. Pro potřeby občanů, firem a
soudu vystavuji znalecké posudky, vyjádření a posouzení znalce pro oblast „Tepelná technika
a diagnostika staveb“. Vše jsou to činnosti, které jsem schopen zastat bez větší fyzické zátěže.
Koncem roku 2013 jsem se stal členem výkonné rady JmSK. Tento stavební klastr postupně
rozvíjí své činnosti v oblasti vzdělávání, podpory odborného školství (zejména učňovského a
středního) a v oblasti vývoje pokrokových stavebních technologií a postupů. Klastr si klade za
cíl přispívat ke kultivaci podnikatelského prostředí ve stavitelství a souvisejících oborech v
jihomoravském kraji, spoluvytvářet pozitivní obraz oboru u veřejnosti a podporovat principy
udržitelné výstavby ve všech souvislostech. Zde jsem právě zahájil činnost v pedagogické
oblasti pořádáním odborných seminářů, odborných webinářů, veřejných přednášek a
odborných přednášek pro odborné učňovské a střední školství ve spolupráci se školami a
především s Jihomoravským krajským úřadem. Při této činnosti jsem se setkal se skutečností,
která mě překvapila, že se především webinářů zúčastňovali starší osoby a osoby se
zdravotním postižením.
Na základě této skutečnosti jsem se rozhodl spojit potřebné s užitečným a oslovil jsem letos
na jaře svoji sestru, která pracuje v ParaCentru FENIX v Brně, s nabídkou na pořádání
odborných kurzů, školení, přednášek potřebných pro členy tohoto Centra. Možnost byla velmi
uvítána, ale současně byla zdůrazněna problematika finanční náročnosti.
V rámci zaměření se na tuto potřebnou oblast jsem se rozhodl, z ryze praktických hledisek, pro
přehled znalostí o evropských fondech, legislativě, správním právu a samosprávě, získat
vzdělání v oblasti veřejné správy, i když je tato oblast, mírně řečeno, dost vzdálená mému
současnému vědění.
A protože mě to láká, inspiruje a zároveň posiluje, nestojí mé rozhodnutí výhradně na
poskytnutí stipendia, ale na možnost studia, které se chci pokusit absolvovat i v případě
neposkytnutí stipendia. V tomto případě, s ohledem na mé příjmy, bych rád požádal o
možnost splátek.

 Postrehy pána Vrtílka z MBA štúdia nájdete zde!


Príbeh Ing. Radislavy Jandovej

Mé představení je trochu nestandardní, jelikož není důležité, kým jsem byla a čím, ale kam se chci dostat a co je mým cílem. Můj životní příběh je obyčejný. Vystudovala jsem ČVUT, FSI protože architektura mi byla zakázána (jsem ročník 1961). Po získání diplomu jsem se dostala na technologický vývoj speciální techniky a výzkum nových materiálů. O 3 roky později jsem přešla do oddělení automatizace a robotiky. Kariéra byla úspěšně nastartována. Po jedné procházce v lese jsem zkolabovala a 3 dny jsem o sobě nevěděla. Psal se rok 1987 a nikdo nevěděl. Vše bylo podle tabulek, ale já neviděla, neslyšela, nereagovala. Stav odezněl a já byla zase „zdravá“, pouze jsem dostala do občanky červené číslo s poznámkou v případě celkového selhání nenapojovat na přístroje, ale volat IKEM. Z malé nemocnice jsem se dostala do Prahy a tam zjistili, v čem je příčina. Lékaři nic nevysvětlili a pouze konstatovali, co můžu, nemůžu a nesmím, protože to bylo zakázané. Byl to pro mě šok a chtěla jsem to, co ostatní. Byla jsem úspěšná, protože jsem se nebála riskovat. V roce 1996 jsem ukončila druhou vysokou školu a stala jsem se architektem, designerem. Založila jsem firmu. Občas jsem skončila s pokrouceným tělem na nemocničním lůžku, ale pokaždé se stav vrátil a to skoro do normálu. Roztroušená skleróza v té době byla zakázaná diagnóza. V roce 2001 jsem skončila na vozíku a oslepla. Vše se rázem změnilo, protože tento stav už neodešel. Dceři 11, synovi 9, manžel po virové encefalitidě a já na vozíku a slepá. To už lékaři věděli a nebáli se informovat pacienta. Nebyli jsme tak staří, abychom skončili v sociálním systému. 3 roky jsem bojovala s úřady, a vzniklo MS centrum v Pardubicích. Malé, ale jednoduše dosažitelné. Léčba v místě bydliště byla zajištěna. Ta samotná však nestačí pro navrácení do běžného života. Rehabilitace musí být komplexní a všichni zdravotně postižení by měli mít tu šanci ji podstoupit. O té se hodně mluví, jako o rovných příležitostech, ale jenom mluví. Postižených přibývá, protože diagnostika se zlepšuje, ale léčba se moc nemění, protože je závislá na ekonomice. Zákon o sociálních službách a dotační politika pokřivila aktivity, které vznikaly spontánně podle potřeb. Ze sociálních služeb zdravotně postiženým se stal business, lidský přístup se vytratil a zvítězila komerce. Svaz invalidů se rozpadl na spolky podle jednotlivých postižení a každý z nich hájí jen ten svůj zájem. Každý klub, spolek, organizace postižených bojuje o finance na přežití a konkrétní pomoc je zase jen pro vybrané, vyvolené, protože už splnili zákonná ustanovení. Dobře míněné se stalo velice kontraproduktivní, protože nejdřív se musíte dostat na samé dno a pak bude možná pomoženo, jak se podaří zpopularizovat konkrétní příběh. Když nezapadnete do tohoto nastaveného systému a nechcete se stát závislou osobou na médiích, pak musíte umět získat vědomosti velkého rozsahu, skládat je v jeden logický celek a ten potom obhájit před úředním kolotočem. Když se toto naučíte, pak se objeví znalec s mocí kulatého razítka a celé vaše snažení o samostatný život rozsype jako domeček z karet. Stačí k vaší snaze dát nálepku, neobvyklý postup, zvláštní přístup k problému, která byl ovlivněn duševním stavem postiženého. Soudní moc duševní stav převede na jednání v duševní poruše a tím jako by se nic nestalo a vše se může vrátit do výchozího bodu. Novými dovednostmi bych chtěla dokázat, že předsudek o postižených, že potřebují ochranu a zvláštní péči je neopodstatněný mýtus. Chci ukázat, že postižení civilizačními chorobami potřebují pomoc v narovnání přístupu k nim. Postižení, která nejsou vidět, jsou daleko zákeřnější než ta viditelná, proto mám snahu naučit se číst mezi řádky a předat potřebným informace, jak mluvit na úřadě, aby průměrný státní úředník pochopil, že poskytnutou pomoc neplatí ze svého a že dobrá a ucelená rada je účinnější a prospěšnější.

 Postrehy pani Jandovej z MBA štúdia nájdete zde!


ŠTUDENTI PRE ROČNÍK FEBRUÁR 2016

Príbeh Ing. Marka Luca

V novembri  som dovŕšil 33 rokov a moje životná dráha sa zmenila v roku 2001,kedy som pri skoku do vody utrpel poranenie miechy. Došlo k zlomenine krčného stavca C5 a diagnóza bola na svete – kvadruplegia a odkázanosť na inv. vozík. Do úrazu som sa venoval všetkým možným športom a aktívne som hrával futbal. Nasledovala pol ročná rehabilitácia, kedy som sa postupne pripravoval na život s vozíčkom. Pred sebou som mal svet, o ktorom som nič netušil. Našťastie už v začiatkoch som mal šťastie na zaujímavých ľudí, ktorí sa mi snažili svojimi radami pomáhať a usmerňovať ma. Čoraz častejšie som si kládol otázku, ako byť prospešný pre túto spoločnosť a nie len tak „vysedávať“. Začal som tým, že som začal od seba a to športom. Zaregistroval som sa v klube, ktorý sa okrem športovej činnosti venuje aj sociálnemu poradenstvu a tam som prvý krát získaval skúsenosti v tejto oblasti. Popritom som sa ako živnostník od roku 2007 začal venovať predaju a servisu výpočtovej techniky, správe sieti a tvorbe web stránok.  Záležitosti okolo podnikania si vyžadovali už aj znalosť zorientovať sa v ekonomickej oblasti a tak v roku 2010 som si podal prihlášku na Bankovní institút vysoká škola, odbor Financie, ktorý som v júni 2015 úspešne ukončil. V začiatkoch štúdia som inicioval založenie neziskového združenia LUMAR n.f. v rámci ktorého pôsobím ako referent poskytujúci pomoc a poradenstvo v sociálnej a ekonomickej oblasti ľudom so zdravotným postihnutím. Na starosti mám aj prípravu a riadenie projektov, zameraných na podporu zlepšenia životnej situácie občanov so ZP. V roku 2013 som bol oslovený firmou zaoberajúcou sa tvorbou reklamy s ponukou práce a keďže som videl príležitosti osobnostného rozvoja, začal som pracovať ako editor a predajca reklamného priestoru na LCD paneloch. Z vlastnej skúsenosti viem, že príležitosti sú tu nato, aby sme prijali ich výzvu a preto som sa rozhodol študovať MBA. Vedomosti z štúdia určite využijem vo svojej práci, pri rokovaniach s potenciálnymi klientmi. Do budúcnosti plánujem zriadenie chránenej dielne, čím by som chcel dať príležitosť mnohým zdravotne postihnutým začleniť sa do spoločnosti a odovzdať skúsenosti, ktoré získam počas štúdia. Získané vedomosti by som vedel zúročiť aj prípadnom doktorandskom štúdiu. Všetkými svojimi aktivitami sa snažím nabádať ľudí, ktorí si prešli niečím podobným,  aby sa postavili prekážkam, ktoré im do cesty priniesol život a ukázať im, že aj s handicapom je možné viesť zaujímavý a plnohodnotný život. 

Postrehy pana Luca z MBA štúdia nájdete zde.


Príbeh Andrey Brzobohaté

Moje jméno je Andrea Brzobohatá a do roku 2010 jsem byla absolutně zdravý člověk. Na podzim 2010 jsem se potkala s bacilem meningokoka a můj život se změnil od základů. 4% šance na přežití, pět týdnů umělého spánku a oboustranná amputace dolních končetin. Dva roky mi trvalo, než jsem se vyrovnala s otázkou co v životě dál. Buď to „zabalit“ a nebo se k tomu postavit čelem a jít životem  jako téměř zdravý člověk.  Musím říct, že se mi to celkem podařilo. Dostala jsem „bionické nohy“, naučila se chodit a začala fungovat.... Nejdříve jsme založili občanské sdružení NO FOOT www.nofoot.cz a začali pomáhat amputářům. Pořádáme pro ně různé akce společenského, sportovního i naučného charakteru. Lidé se mezi sebou potkávají ( máme jich dnes skoro 300), sdělují si vzájemné starosti a poznatky, ale i radosti z běžného života. Pro mě osobně, je největší pocta,když si po akci lidé mezi sebou vyměňují tel. čísla a vidím třeba na soc. sítích, že spolu komunikují. Jezdíme lyžovat, pořádáme rehabilitační dny, akci na lodi „Pařník“, školy smyku, dovolenou v Chorvatsku, hypoterapii. Já osobně cítím potřebu ještě budovat povědomí o prevenci nemoci, kterou jsem prošla a založila jsem ještě pacientskou skupinu www.antimeningokok.cz. Pořádám také různé akce, tiskové konference a to především na podporu prevence, kterou je beze sporu očkování. Od července tohoto roku, jsem začala pracovat ve společnosti Černí koně (www.cernikone.cz) na  pozici managera, protože jsem zjistila, že se nám náš cíl propojuje a že hlavní věc, kterou chceme dokázat, je začlenění handicapovaných do společnosti, protože to, že dneska jsem zdravý neznamená, že budu zítra. Každý člověk má nárok na kvalitní život, bez rozdílu toho, jestli je zdravý nebo handicapovaný. Taky jsem si s kolegy vymyslela projekt na podporu handicapovaných dětí, které jsou na vozíku a nemají jinou možnost pohybu, dát dohromady dětský handibike (který u nás a nikde ve světě neexistuje) a vychovat tak nové kvalitní sportovce, třeba i pro Paraolympiádu. Spolupracujeme s Jánskými lázněmi a Dětským filmovým festivalem ve Zlíně a v příštím roce chystáme celý projekt rozjet. Moje práce je neustálý kontakt s lidmi, jak s handicapovanými tak s partnery a sponzory našich aktivit – tedy komunikace proto by mi úplně nejvíc vyhovovalo studium v oblasti marketingu a PR a nebo Executice MBA, ale protože tento obor nenabízíte, budu moc ráda i za vzdělání v oblasti ekonomiky, se kterou stále při získávání financí bojujeme. A můj osobní největší úspěch, který vždy zahřeje je to, že přijdu za někým, třeba do nemocnice, kdo přišel třeba jen o kotník a brečí, že pro něho život skončil a a chce to vzdát. Ale když vidí člověka bez dvou nohou a bez dvou kolen, že funguje a žije velmi kvalitní život, tak přehodnotí začne rehabilitovat a jeho život se začíná obratem měnit k lepšímu. Jsem rozvedená matka dvou dětí. Dcera 23 studuje VŠ a syn Adam 6 let. Bydlíme v Brně. I když mám někdy i chmurné dny jsem pyšná na to jak žiju a nevím, kdybych mohla všechno vrátit zpět, jestli bych to vůbec udělala:).

Postrehy pani Brzobohaté z MBA štúdia nájdete zde.


 Príbehy absolventov zo štipendijného programu nájdete tu.