Štipendium pre hendikepovaných - Radoslava Jandová

Príbeh Ing. Radislavy Jandovej

Mé představení je trochu nestandardní, jelikož není důležité, kým jsem byla a čím, ale kam se chci dostat a co je mým cílem. Můj životní příběh je obyčejný. Vystudovala jsem ČVUT, FSI protože architektura mi byla zakázána (jsem ročník 1961). Po získání diplomu jsem se dostala na technologický vývoj speciální techniky a výzkum nových materiálů. O 3 roky později jsem přešla do oddělení automatizace a robotiky. Kariéra byla úspěšně nastartována. Po jedné procházce v lese jsem zkolabovala a 3 dny jsem o sobě nevěděla. Psal se rok 1987 a nikdo nevěděl. Vše bylo podle tabulek, ale já neviděla, neslyšela, nereagovala. Stav odezněl a já byla zase „zdravá“, pouze jsem dostala do občanky červené číslo s poznámkou v případě celkového selhání nenapojovat na přístroje, ale volat IKEM. Z malé nemocnice jsem se dostala do Prahy a tam zjistili, v čem je příčina. Lékaři nic nevysvětlili a pouze konstatovali, co můžu, nemůžu a nesmím, protože to bylo zakázané. Byl to pro mě šok a chtěla jsem to, co ostatní. Byla jsem úspěšná, protože jsem se nebála riskovat. V roce 1996 jsem ukončila druhou vysokou školu a stala jsem se architektem, designerem. Založila jsem firmu. Občas jsem skončila s pokrouceným tělem na nemocničním lůžku, ale pokaždé se stav vrátil a to skoro do normálu. Roztroušená skleróza v té době byla zakázaná diagnóza. V roce 2001 jsem skončila na vozíku a oslepla. Vše se rázem změnilo, protože tento stav už neodešel. Dceři 11, synovi 9, manžel po virové encefalitidě a já na vozíku a slepá. To už lékaři věděli a nebáli se informovat pacienta. Nebyli jsme tak staří, abychom skončili v sociálním systému. 3 roky jsem bojovala s úřady, a vzniklo MS centrum v Pardubicích. Malé, ale jednoduše dosažitelné. Léčba v místě bydliště byla zajištěna. Ta samotná však nestačí pro navrácení do běžného života. Rehabilitace musí být komplexní a všichni zdravotně postižení by měli mít tu šanci ji podstoupit. O té se hodně mluví, jako o rovných příležitostech, ale jenom mluví. Postižených přibývá, protože diagnostika se zlepšuje, ale léčba se moc nemění, protože je závislá na ekonomice. Zákon o sociálních službách a dotační politika pokřivila aktivity, které vznikaly spontánně podle potřeb. Ze sociálních služeb zdravotně postiženým se stal business, lidský přístup se vytratil a zvítězila komerce. Svaz invalidů se rozpadl na spolky podle jednotlivých postižení a každý z nich hájí jen ten svůj zájem. Každý klub, spolek, organizace postižených bojuje o finance na přežití a konkrétní pomoc je zase jen pro vybrané, vyvolené, protože už splnili zákonná ustanovení. Dobře míněné se stalo velice kontraproduktivní, protože nejdřív se musíte dostat na samé dno a pak bude možná pomoženo, jak se podaří zpopularizovat konkrétní příběh. Když nezapadnete do tohoto nastaveného systému a nechcete se stát závislou osobou na médiích, pak musíte umět získat vědomosti velkého rozsahu, skládat je v jeden logický celek a ten potom obhájit před úředním kolotočem. Když se toto naučíte, pak se objeví znalec s mocí kulatého razítka a celé vaše snažení o samostatný život rozsype jako domeček z karet. Stačí k vaší snaze dát nálepku, neobvyklý postup, zvláštní přístup k problému, která byl ovlivněn duševním stavem postiženého. Soudní moc duševní stav převede na jednání v duševní poruše a tím jako by se nic nestalo a vše se může vrátit do výchozího bodu. Novými dovednostmi bych chtěla dokázat, že předsudek o postižených, že potřebují ochranu a zvláštní péči je neopodstatněný mýtus. Chci ukázat, že postižení civilizačními chorobami potřebují pomoc v narovnání přístupu k nim. Postižení, která nejsou vidět, jsou daleko zákeřnější než ta viditelná, proto mám snahu naučit se číst mezi řádky a předat potřebným informace, jak mluvit na úřadě, aby průměrný státní úředník pochopil, že poskytnutou pomoc neplatí ze svého a že dobrá a ucelená rada je účinnější a prospěšnější.


Postrehy pani Jandovej k jednotlivým študijným etapám:

Zahájenie štúdia:

Úvodní setkání bylo dobře připravené v reprezentativních prostorech i s jasným časovým harmonogramem přednášek a přestávek. V 55 letech se přihlásit do vzdělávacího systému určitého druhu není normálním jevem, protože učit se pochopit něco 8 let před důchodem je většinou považováno za zbytečnost a svým způsobem i nehoráznost, protože jste připravili o místo mladšího, který by dokázal získané informace využít a předat dál. Přesto věřím, že se mi získané znalosti i ve svém věku podaří co nejvíce uplatnit. V rámci sobotního setkání jsme měli možnost poprvé se seznámit se svými studijními kolegy. Protože celodenní soustředění pro mě bylo opravdu velmi náročné, tak jsem až po týdnu od jeho uskutečnění došla k závěru, že zahájit MBA studiu byla správná volba a že strávený čas nad učebními texty bude pro mě přínosem.

 

Chcem vedieť viac

Chcem vedieť viac

Máte otázku ku štúdiu alebo si chcete nechať zasielať naše newslettery? Zanechajte nám na seba telefón či e-mail a my vás radi kontaktujeme.

Odoslaním súhlasíte so zasielaním obchodných oznámení, z ich odberu je možné sa kedykoľvek odhlásiť.
frame-scrollup