Absolventi štipendijného programu

Pribeh Ing. Marka Luca

V novembri  som dovŕšil 33 rokov a moje životná dráha sa zmenila v roku 2001,kedy som pri skoku do vody utrpel poranenie miechy. Došlo k zlomenine krčného stavca C5 a diagnóza bola na svete – kvadruplegia a odkázanosť na inv. vozík. Do úrazu som sa venoval všetkým možným športom a aktívne som hrával futbal. Nasledovala pol ročná rehabilitácia, kedy som sa postupne pripravoval na život s vozíčkom. Pred sebou som mal svet, o ktorom som nič netušil. Našťastie už v začiatkoch som mal šťastie na zaujímavých ľudí, ktorí sa mi snažili svojimi radami pomáhať a usmerňovať ma. Čoraz častejšie som si kládol otázku, ako byť prospešný pre túto spoločnosť a nie len tak „vysedávať“. Začal som tým, že som začal od seba a to športom. Zaregistroval som sa v klube, ktorý sa okrem športovej činnosti venuje aj sociálnemu poradenstvu a tam som prvý krát získaval skúsenosti v tejto oblasti. Popritom som sa ako živnostník od roku 2007 začal venovať predaju a servisu výpočtovej techniky, správe sieti a tvorbe web stránok.  Záležitosti okolo podnikania si vyžadovali už aj znalosť zorientovať sa v ekonomickej oblasti a tak v roku 2010 som si podal prihlášku na Bankovní institút vysoká škola, odbor Financie, ktorý som v júni 2015 úspešne ukončil. V začiatkoch štúdia som inicioval založenie neziskového združenia LUMAR n.f. v rámci ktorého pôsobím ako referent poskytujúci pomoc a poradenstvo v sociálnej a ekonomickej oblasti ľudom so zdravotným postihnutím. Na starosti mám aj prípravu a riadenie projektov, zameraných na podporu zlepšenia životnej situácie občanov so ZP. V roku 2013 som bol oslovený firmou zaoberajúcou sa tvorbou reklamy s ponukou práce a keďže som videl príležitosti osobnostného rozvoja, začal som pracovať ako editor a predajca reklamného priestoru na LCD paneloch. Z vlastnej skúsenosti viem, že príležitosti sú tu nato, aby sme prijali ich výzvu a preto som sa rozhodol študovať MBA. Vedomosti z štúdia určite využijem vo svojej práci, pri rokovaniach s potenciálnymi klientmi. Do budúcnosti plánujem zriadenie chránenej dielne, čím by som chcel dať príležitosť mnohým zdravotne postihnutým začleniť sa do spoločnosti a odovzdať skúsenosti, ktoré získam počas štúdia. Získané vedomosti by som vedel zúročiť aj prípadnom doktorandskom štúdiu. Všetkými svojimi aktivitami sa snažím nabádať ľudí, ktorí si prešli niečím podobným,  aby sa postavili prekážkam, ktoré im do cesty priniesol život a ukázať im, že aj s handicapom je možné viesť zaujímavý a plnohodnotný život. 

Postrehy z MBA štúdia pana Luca nájdete tu!


Príbeh PhDr. Marcely Václavkové Konrádové, cert. Mgmt.

V období mojich 10-18 rokov, som bola 5x operovaná na pohybové ústrojenstvo, týždeň pred maturitou sa mi objavil prvýkrát nádor v predkolení. Keď som sa po roku liečby a ukončení prvého ročníka vysokoškolského štúdia vycestovala na zber paradajok do Talianska, nastal v mojom živote ďalší zlom. Náhle som ochrnula. Dnes mám 35 rokov, za sebou 23 operácií, liečim sa na viac ako 20 ťažkých ochorení a nosím so sebou nálepku „postihnutá.“ Zatiaľ tak môžem povedať, že som doktorkou filozofie, certifikovaná manažérka, mediátorka, magisterka sociálnej pedagogiky a bakalárska sociálnej práce. V súčasnosti, aj keď sa roky venujem osobnému rozvoju a neustále si snažím zvyšovať svoje vedomosti a zdokonaľovať sa vo svojich zručnostiach, prichádzam na to, že je najvyšší čas opäť sa niekam posunúť. Pretože investícia do vzdelania je niečo, čo človeku zostáva, čím dokáže nadobudnúť nový rozmer „videnia“ a následne tak otvoriť sa novým možnostiam a v neposlednom rade, tak aj pomôcť druhým. Verím, že získaním titulu MBA doplním svoje vzdelanie o ďalší rozmer a budem tak vedieť ešte cielenejšie pomôcť ľuďom zo zdravotným postihnutím, získam prehľad, ktorý mi teraz chýba. Verím, že zastavenie ma nikam nedovedie, a že jediným postihnutím v mojom živote môže byť nesprávny prístup. V roku 1999 som stála pri zrode dobrovoľníckeho centra, pričom dodnes pôsobím v mnohých organizáciách ako dobrovoľníčka. Profisijnú „pisateľskú“ internú kariéru som ukončila v roku 2005, odvtedy sa písaniu venujem už len externe a ako venujem sa mu ako svojmu „končíku“. Doposiaľ mi vyšlo 6 kníh. Od roku 2005 pracujem s ľuďmi so zdravotným postihnutím, primárne s telesným. Pôsobila som v OZ Go-OK, v januári 2012 som založila vlastné občianske združenie Prístav nádeje, následne Chránenú kaviareň s knižnicou Prístav v podobe Tréningového centra pre hendikepovaných, na Slovensku prvú tohto druhu. V činnostiach pokračujem naďalej, ročne zrealizujem približne 30 verejnoprospešných, prostredníctvom ktorých sa pokúšam pomôcť zlepšiť a skvalitniť životy mnohých ľudí. Okrem iného poskytujem osobám so zdravotným postihnutím sociálne poradenstvo, kurzy sebarozvoja a sebaobsluhy, ako aj výrobu rôznorodých, ručne tvorených výrobkov. Firmám a väčším organizáciám ponúkam ucelený program zodpovedného podnikania, vrátane workshopov o tom, ako zriadiť chránené dielne a pracoviská pre osoby so zdravotným postihnutím s poukázaním na prínos pre organizáciu. Myslím si, že aktivity občianskeho združenia Prístav nádeje neraz smerujú k hlavnej myšlienke, poukazovať na prístupnosť, čo znamená, že ľudia so zdravotným postihnutím majú mať, rovnako ako ľudia bez zdravotného postihnutia, prístup k „fyzickému“ prostrediu, doprave atd. Aj preto sa snažím realizovať a uskutočniť mnohé ďalšie prospešné projekty (podnikateľsko-sociálne), prostredníctvom ktorých sa pokúšam pomôcť zlepšiť a skvalitniť životy aspoň niektorých ľudí. V uplynulom období som  získala ocenenie Filantrop napriek hendikepu za rok 2014, Cenu primátora Banskej Bystrice (2013), bola nominantkou na Inšpirujúcu ženu (2013). Získala ocenenie Srdce na dlani (2013) za venovanie času, schopností a energie v prospech iných ľudí a svojej komunity v Banskobystrickom samosprávnom kraji v kategórii Dobrovoľníctvo v rozvoji komunity (2013).  V súťaži E - ženy 2013 v kategórií „Ženy, ktoré podnikajú off - line a majú firemnú webovú stránku“ získala 1. miesto a špeciálnu cenu Gabiky Revickej a Moniky Jakubeczovej za mimoriadne inšpiratívny príbeh a silu osobnosti (2014). No okrem týchto ocenení je však pre mňa tým najväčším zadosťučiním uplatnenie sa osoby so zdravotným postihnutím v práci, jej osobnostný rozvoj a prínos pre spoločnosť.

Postrehy pani Václavkové Konrádové z MBA štúdia nájdete tu.


Príbeh Bc. Stanislava Vaďury

Je mi 46 let, jsem ženatý, mám devítiletou dceru, vystudoval jsem vysokou školu, pracuji jako obchodní manažer. Na každé jediné slovo z předchozí věty jsem hrdý a za všechna jsem vděčný, protože těchto zdánlivě prostých věcí jsem dosáhl  navzdory nepřízni osudu, resp. navzdory zdravotním komplikacím, které  mě postihy již na počátku mého života... Diagnóza, kterou lékaři sdělili mým rodičům krátce po narození, zněla Arthrogryphosis congenita multiplex a mému otci lékaři a mamince zdravotní laborantce nemuseli vysvětlovat, co tato slova znamenají. Oba se snažili využít pro mě maximální zdravotnickou péči a podporu, byl jsem 12x  operován již od útlého věku ,  první dva roky svého života jsem prakticky celé strávil na 1. ortopedické klinice v Brně, poté jsem absolvoval mnoho  dlouhodobých pobytů v nemocnicích a každoročně jsem se účastnil dvouměsíčních rehabilitací v dětských léčebnách.  Pravě tam, mezi dětmi s podobným postižením, ale s berlemi či na vozíku, jsem si uvědomil touhu a potřebu vzdorovat osudu a diagnóze zhmotnělé v citaci v propouštěcí zprávě se závěrem „výrazný tělesný funkční handicap trvalého rázu“. Učitelé z malé moravské vesnice pro mě upravili podmínky na základní škole, mezi spolužáky jsem si našel kamarády, pomocníky a ochránce. Studiem na gymnáziu jsem si nejenom zvýšil sebevědomí, ale především rozšířil rozhled a dále jsem pokračoval v nástavbovém studiu ekonomiky a informatiky. Sametová revoluce mně uvolnila další bariéry, díky cestování a pobytům v zahraničí (Holandsko, Velká Británie, USA) jsem se zdokonalil v angličtině, kterou jsem pak sedm let učil na střední škole. Osudu navzdory  – to jsem si opakoval, když jsem se kvůli přítelkyni a pozdější manželce  přestěhoval 100 km od domova a začínal opravdu od nuly: bez peněz, v podnájmu, bez přátel a rodičů, sami. V této době jsem také zahájil studium vysoké školy, to vše v souběhu s náročným zaměstnáním IT konzultanta.  Svou znalost IT, angličtiny a komunikativnost jsem zúročil v obchodní oblasti, kde jsem během pracovního pohovoru musel porazit nejenom ostatní kandidáty, ale především počáteční nedůvěru a mnohdy i předsudky  pramenící z toho, že „handicapovaní lidé přece stěží mohou působit na manažerských pozicích“.  Postupně jsem se vypracoval na account manažera v oblasti prodeje IT projektů, kde působím v různých společnostech více než 15 let. Za svoji profesní dráhu v této pozici jsem pracoval a pracuji jak v oblastech získávání nových zákazníků, tak i budování partnerských prodejních kanálů, ale i péče o rozvíjení dlouhodobých vztahů s klienty stávajícími. Postupem doby se nicméně moje situace pomalu zhoršuje.  Postupně  narůstají  jak moje zdravotní problémy, tak  se na trhu práce objevují mladší a energičtější kolegové. Toto vše v souhrnu mne už nějakou dobu přivádí na myšlenku zvýšit si svoji kvalifikaci, zkušenosti a cenu na trhu práce studiem MBA.  V okamžiku, kdy jsem se seznámil s možností studijního stipendia CEMI, řekl jsem si, že to je přesně ten impuls, který mne může v mém rozvoji posunout dál, a že se musím pokusit  o toto stipendium ucházet. V absolvování studia MBA vidím unikátní možnost a prostředek ke sebezdokonalení, k osvojení praktických manažerských postupů a dovedností, které chci využít jednak v osobním profesním růstu směrem k manažerským a řídícím pozicím a jednak také ku prospěchu dalším handicapovaným lidem formou osobního profesního poradenství, školení komunikačních a prezentačních dovedností, jazykových kurzů a dalších oblastí, ve kterých jim mohu být prospěšný. Co ještě říci o sobě? Mezi mé koníčky patří film, divadlo, literatura, ve svém volném čase se věnuji rodině, pejskovi, aktivně provozuji sportovní střelectví, rovněž se zajímám o společenské dění v místě bydliště, kde působím jako zastupitel obce. Na začátku svého příběhu jsem uvedl, že jsem hrdý a vděčný. Důvody mé hrdosti jsem vypsal, má vděčnost se projevuje ve spolupráci s olomouckou neziskovou organizací Dobré místo pro život, která se snaží o pomoc handicapovaným, ke kterým byl osud ještě mnohem nemilosrdnější  než to mohu říci já.   

Postrehy pána Vaďury z MBA štúdia nájdete tu.


Príbeh Ing. Karla Plundera

Už jako malé dítě jsem byl dost zvídavý a činorodý, a mám za to, že mi tyto vlastnosti mi zůstaly dodnes. V dětství jsem začal navštěvovat ZUŠ, hru na cimbál, což do jisté míry ovlivnilo můj budoucí život. Vzhledem k místu, kde jsem se narodil a žiji, se také vyvrbila i má budoucí specializace, a to studiem v oboru Hutník operátor. Ve studiu jsem pokračoval na Fakultě metalurgie a materiálového inženýrství Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava, v oboru Ekonomika a management v metalurgii. Studium jsem úspěšně dokončil v roce 2008. V průběhu studia jsem se také začal podílet na vedení Dětského folklorního souboru Ondrášek z Frýdku-Místku, jako umělecký vedoucí cimbálové muziky. Má profesní dráha odstartovala pozicí Sales Manager ve společnosti obchodující s hutním materiálem, přičemž jsem byl zodpovědný za přidělené zákaznické portfolio skrze celou republiku. V roce 2010 jsem byl valnou hromadou Folklorního sdružení Ostrava zvolen jako člen vedení tohoto sdružení. Svou „pracovní i veřejnou službu“ jsem bral jako normální a svým způsobem samozřejmou. Zaběhaný koloběh však v prosinci 2011 zastavil úraz, při kterém došlo k fraktuře krčního obratle a já tak ochrnul od hrudníku dolů, včetně omezení hybnosti horních končetin. Ihned po úrazu jsem začal s intenzivní rehabilitací, tato v kuse trvala celých 11 měsíců. Myslím, že všechen čas jsem maximálně využil a možnosti rehabilitace mi poskytnuté jsem proměnil v co nejlepší výsledek. Při rehabilitaci došlo k jistému zlepšení stavu, ale i nadále zůstávám s nehybností dolních končetin a ostatními omezeními na mechanickém invalidním vozíku. I přes uvedené komplikace jsem se vrátil zpět do běžného života a společnost mne velmi příznivě přijala. Opět jsem se vrátil ke všem „obvyklým“ činnostem - jsem předsedou Folklorního sdružení Ostrava, vedoucím cimbálové muziky a od dubna 2013 jsem se rovněž vrátil do zaměstnání. To vše neskutečně jsem absolvoval neskutečně šťastný a vědomý si toho jaké to je, „být zpět v životě“. V zaměstnání jsem od června 2013 začal působit na manažerské pozici vedoucího oddělení. Na konci roku 2014 jsem se rozhodl pro změnu. Chtěl jsem doposud získané zkušenosti začít předávat dále a začal jsem tak působit na FMMI, VŠB-Technické univerzity Ostrava. V prezenční formě doktorandského studia se tak sám vzdělávám, ale především se podílím na pedagogické a vědecké činnosti školícího pracoviště. Vzhledem k nové životní situaci a nabytým zkušenostem spojených s dosavadní rehabilitací, s dlouhodobým pobytem v Rehabilitačním ústavu v Hrabyni, se od úrazu neustále pohybuji v prostředí zdravotně postižených. Má účast v tomto prostředí je velmi proaktivní. Účastním se řady akcí pořádaných RÚ Hrabyně (sportovní hry, štafetové plavání LaManche, hraní s cimbálovou muzikou na akcích RÚ atd.). V kontextu životních změn jsem také zahájil spolupráci s Akademickou poradnou Slezské univerzity, která poskytuje své služby všem uchazečům o studium, studentům i absolventům se specifickými potřebami. Zde, jako lektor, mentor a aktivní účastník přednášek, přináším vlastní zkušenosti a dělím se o nabyté zkušenosti i získané informace, a to, jak směrem k osobám zdravotně postiženým, tak také jejich asistentům i široké veřejnosti. Ve všech těchto oblastech se snažím pomáhat právě mou účastí, odborným i lidským přístupem a to vše s mottem, že „jediné bariéry jsou ty, které si nastavíme v naší hlavě.“ Mám za to, že „příklady táhnou“ a tak se všem, handicapovaným i zdravým, lidem být tím nejlepším zdrojem inspirace, tím nejlepším příkladem. Toto vše jsou důvody, proč jsem usiloval o získání stipendia v institutu CEMI. Děkuji za příležitost a věřím, že ji opět přeměním v co nejlepší výsledek a využiji ji jak pro sebe, tak hlavně v pomoci ostatním!

 Postrehy pána Plundera z MBA štúdia nájdete tu!


Príbeh Mgr. Hany Zakouřilové

Narodila jsem se v lednu 1984. O sedm let později jsem při přecházení ulice při cestě do školy střetla s nákladním automobilem. Zranění byla sice vážná, ale nakonec vše dopadlo „pouze“ amputací pravé dolní končetiny ve stehně. Moje rodina se k mému postižení postavila velmi dobře. Chtěli, abych měla pokud možno normální život. Vrátila jsem se do původní školy i původní třídy, kde jsem byla jako první integrované dítě.  Již od malička jsem sportovala a ani po úraze jsem nepřestala. Opět jsem začala lyžovat. V letech 2000-2002 jsem reprezentovala Českou republiku v Alpském lyžování, později také v atletice. Po ukončení gymnázia jsem se přihlásila na několik vysokých škol. Mojí volbou byla nakonec speciální pedagogika na Univerzitě Karlově v Praze. Již během studia jsem začala pracovat. Vyzkoušela jsem různé činnosti – administrativní pracovnice v jazykové škole, vychovatelka v diagnostickém ústavu pro dívky, lektorka primární prevence na základní školách, osobní asistentka, etopedka v azylovém domě pro děti. V posledním ročníku  jsem studovala v rámci programu Erasmus v Nizozemí, kde jsem v rámci studia v International class mohla navštívit školy a zařízení věnující se lidem s postižením různého věku. Po ukončení vysoké školy jsem začala pracovat na střední škole jako speciální pedagožka – etopedka. Mojí prací bylo pomoci žákům a studentům takovým způsobem, aby úspěšně absolvovali a mohli se tak uplatnit na trhu práce. Žáci pocházeli z různého sociálního prostředí. Měli různá postižení či znevýhodnění. Během své kariéry se neustále vzdělávám. Jeden z největších kurzů byl 5 letý výcvik KVP – zaměřený na práci se skupinou (ukončen 2011), motivační rozhovory. V současné době absolvuji 5 letý psychoterapeutický výcvik ve Skálově institutu v Praze (ukončení 2016). Většina kurzů byla humanitně zaměřena. Jedna z výjimek byl kurz Interního auditora v rámci Systému managementu kvality dle normy ČSN EN ISO 9001:2009. V současné době jsem na rodičovské dovolené s 15 měsíčním synem. I nadále pracuji jako OSVČ. Poskytuji psychoterapeutické, konzultační a poradenské služby. Rozhodla jsem se založit spolek P.R.O., z.s., podpora rozvoje osobnosti, který se bude věnovat práci s postižením, vzdělávání a překonávání překážek v různých oblastech života (psychoterapie, diagnostika, poradenství, semináře, doučování aj.). Všechny mé zkušenosti mě vedly ke zjištění, že bez získání finančních prostředků není možné poskytování kvalitních služeb. To je i důvod proč bych chtěla studovat právě obor Ekonomika a finanční management. Doplnila bych si tak své humanitní odborné vzdělání a měla bych větší přehled o řízení, chodu podniku, účetnictví.

Postrehy pani Zakouřilové z MBA štúdia nájdete tu.


Príbeh Bc. Lucie Šífové

Od svého dětství trpím těžkou poruchou sluchu – 92% ztrátou, která je kompenzována naslouchadly. I přesto jsem základní i střední školu absolvovala bez problémů. Již od základní školy jsem šla za svým snem, kterým bylo mít své vlastní úspěšné podnikání. Z tohoto důvodu jsem se přihlásila na Obchodní akademii, s dalším plánem studovat Vysokou školu ekonomickou v Praze, což se mi nakonec podařilo a studium jsem i úspěšně zakončila. V průběhu studia jsem se rozhodla získat zkušenosti, praxi a pracovní návyky. Bohužel, zde se ale vyskytl velký a pro mě nečekaný problém. Zjistila jsem, že se zaměstnavatelé bojí zaměstnávat zdravotně handicapované osoby. Práci v oboru jsem marně sháněla rok a půl. Byla to pro mě velmi frustrující a nepříjemná zkušenost. Nakonec ale vše dobře dopadlo a práci jsem našla. V současné době se mi konečně plní i můj sen a spolu se dvěma společníky zakládáme s.r.o., jež bude poskytovat IT služby jak pro menší firmy, tak i pro velké nadnárodní korporace. Následně zhruba do jednoho roku chceme rozšířit své působení i do zahraničí. V této společnosti budeme zaměstnávat převážně zdravotně postižené pracovníky. Sama jsem se na vlastní kůži přesvědčila, jak obtížné je pro tyto lidi sehnat práci. Tato moje zkušenost mě tudíž dovedla k tomu, abych těmto lidem v rámci svých možností maximálně pomáhala. Nemyslím si, že handicap je překážkou, ale naopak jsem se přesvědčila, že tito lidé si práce váží a mnohdy pracují lépe než lidé zdraví. Mám totiž již jednu malou firmu, kde tyto lidi brigádně zaměstnávám. Jsem přesvědčena, že studium v oboru „Management obchodu“ mi velmi pomůže v práci v nově vznikající IT firmě. Moje činnost totiž bude převážně spočívat v získávání zákazníků a péči o ně, podpoře prodeje a rozvíjení marketingových aktivit. To samé bude následovat i po rozšíření naší společnosti do zahraničí. Jsem toho názoru, že obsah studijních předmětů tohoto oboru by měl znát každý úspěšný manažer či majitel firmy. A tím chci být. Chci, aby tato naše firma byla úspěšná, prosperující a v neposlední řadě i společensky odpovědná. K tomu mě právě vede moje další vize – již od vysoké školy se zabývám myšlenkou založit někdy v budoucnu nadaci na podporu sluchově postižených. Toto postižení je dle mého názoru velmi opomíjené, ale přitom patří mezi nejhorší, protože je mnohdy člověk vyloučen ze sociálního kontaktu s okolním světem. Existují nejrůznější nadace, které pomáhají tělesně, zrakově, mentálně a podobně postiženým,či osobám, jež trpí nejrůznějšími nemocemi. Na druhou stranu v současné době v České republice neexistuje žádná nadace, která by se zabývala sluchovým postižením. Existuje pouze jedna nadace, která je určena pro hluchoslepé a jedna nadace, jejímž účelem je podpora programů týkajících se provádění kochleárních implantací u sluchově postižených a s tím související péči o takto postižené. Sluchově postižení jsou tedy dle mého názoru i zkušeností na okraji zájmu společnosti. Nikdo si totiž neuvědomuje, jak vážné toto postižení je. A to bych ráda změnila…

Postrehy pani Šífové z MBA štúdia nájdete tu!


Príbeh Zbyňka Sýkory

Můj životní příběh začíná v roce 2001-, kdy jsem byl bez vlastního zavinění sražen nákladním automobilem. Od té doby jsem odkázán na invalidní vozík (paraplegie). Po roce vyrovnávání se s realitou jsem se vrátil ke studiu na Střední průmyslové škole strojní a elektrotechnické v Českých Budějovicích, které jsem v roce 2004 zakončil maturitní zkouškou. Při rehabilitačních pobytech v Centru Paraple jsem v letech 2004 až 2008 absolvoval kurzy grafických PC programů a programovacích PC jazyků (Photoshop, Linux…) Od roku 2002 se aktivně věnuji studiu angličtiny a dostal jsem se na velmi dobrou úroveň. Nyní studuji na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích obor Obchodní podnikání (V současnosti úspěšně dokončeny státní závěrečné zkoušky z Ekonomie a Podnikové ekonomiky a řízení). Všechny tyto mé snahy o sebezdokonalení vedly a vedou k dosažení mého cíle - realizovat se a uspět v běžném životě. Mé první pracovním angažmá započalo v roce 2009 ve společnosti BASS spol. r.o., kde jsem vedl oddělení poradenství a prodeje invalidních vozíků RGK. Společnost BASS Brno jsem opustil v roce 2014 – v roce mého povýšení ve společnosti E.ON Energie, a.s.. Ve společnosti E.ON Energie, a.s. jsem zaměstnán od 6.8.2012 na pozici Interní manažer a od 1.2.2014 jako Obchodník s plynem s předpokládaným kariérním růstem. V roce 2014 jsem se stal členem neziskové organizace Pro rozvoj Šumavy s.z., která se zabývá problematikou sportu a volnočasových aktivit osob se zdravotním hendikepem. Jsem součástí týmu, který připravuje ve spolupráci se Správou Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava projekt „Posouzení a návrhy řešení pro zpřístupnění doporučených turistických tras osobám se zdravotním hendikepem“. Dalším naším připravovaným projektem je například „Sport bez překážek“ – mapující a doporučující sportovní možnosti hendikepovaných osob v Jihočeském kraji, Horním Rakousku a Bavorsku. Velmi ambiciózním projektem republikového významu je „Metoda rovných podmínek pohybu – vyšší stupně bezbariérovosti“. Mým velkým tématem je sport. V roce 2006 jsem stál u zrodu České federace florbalu vozíčkářů, kde jsem dnes člen Výkonného výboru. Současně jsem člen Výkonného výboru FBC United Č.B. Aktivně se podílím na organizaci florbalových turnajů. Pro rok 2015 připravuji sportovní soustředění (florbal + plavání) pro „mladé a začínající vozíčkáře“. Veškeré mé aktivity v oblasti sportu vozíčkářů směřují k dosažení několika cílů: 1) Zrovnoprávnění sportu hendikepovaných a sportu zdravých.; 2) Prostřednictvím sportu výchovně zapůsobit na intaktní společnost a pozměnit obecný pohled na tělesně hendikepované osoby.; 3) Posílit sebevědomí zdravotně hendikepovaných sportovců.; 4) Propagovat sport a problematiku zdravotně hendikepovaných osob.; 5) Inspirovat a motivovat zdravotně hendikepované osoby. Ve stručnosti mé osobní sportovní úspěchy: reprezentant ČR florbal a basketbal vozíčkářů, čtyřnásobný mistr ČR florbal, mistr ČR basketbal, 4. místo ME hod diskem, 6. místo MS hod diskem… Považuji se za aktivního, integrovaného a úspěšného vozíčkáře. Svým příkladem se snažím inspirovat ostatní zdravotně hendikepované osoby. Věřím, že získání titulu MBA mi pomůže v dosahování všech mých cílů, které jsou myslím zřejmé z těchto řádků.

 Postrehy pána Sýkory z MBA štúdia nájdete tu!


Príbeh Mgr. Eriky Štajerové

Narodila som sa v roku 1985 ako zdravé dieťa plné života. Mala som šťastné detstvo plné lásky a pozornosti od rodiny. Po ukončení základnej školy som nastúpila na gymnázium v Prešove. Bola som svedomitá študentka, avšak v poslednom roku sa začalo všetko meniť. Zbadala som niektoré zmeny vo svojom správaní, avšak nepripisovala som tomu nejaký význam. Po maturite som nastúpila na vysokú školu a moje, spočiatku nebadané, ťažkosti sa zhoršovali. Začala som mať strach z ľudí, pociťovať úzkosť, zmeny nálad, depresiu. Stále som však chodila poctivo do školy, nechcela som sa toho štúdia vzdať. Chodila som na terapie, ktoré mi dodávali silu a pomáhali dokončiť vysokú školu. Odhadujem, že už v tom čase som začala mať vážnejšie ťažkosti psychického rázu. Vysokú školu som úspešne dokončila, začal kolobeh hľadania si zamestnania. Toto obdobie bolo spojené s veľkým stresom a moje ťažkosti sa veľmi prehĺbili. Mala som pocit, že celý svet sa otočil proti mne, útočí na mňa, chce mi ublížiť. Vzhľadom na ťažkosti, ktoré som mala, som vyhľadala odbornú pomoc, nasledovala hospitalizácia a liečba. Po liečbe som sa cítila oveľa lepšie, ale zotavovala som sa dlho, nakoľko sa mi život otočil „hore nohami“ v mojich 25. rokoch. Táto choroba, ako každá iná, prináša so sebou isté obmedzenia. S týmito obmedzeniami sa však dá žiť a ak človek chce a má podporu okolia, nájde potrebnú motiváciu a dokáže mnohé veci. Pri svojej liečbe som sa stretla s mnohými duševne chorými ľuďmi, ktorí vyvíjali obrovské úsilie, aby sa zo svojej choroby vyliečili alebo aspoň zlepšili jej priebeh. Na duševne chorých je krásne to, že nakoľko ich zrádza hlava, tak myslia srdcom. Sú empatickí, vidia veci v úplne inej rovine, častokrát sú kreatívni a aj vďaka svojej životnej skúseností, mnohokrát negatívnej, idú smelo ďalej a žijú svoj život. Na štipendijný program MBA som sa prihlásila, nakoľko by som si rada zvýšila kvalifikáciu a uplatnila sa zmysluplne v živote. Napriek zdravotným obmedzenia verím, že môžem v živote veľa dokázať, byť úspešnou a byť akýmsi „motivátorom“ pre duševne hendikepovaných ľudí. Nebude to ľahká cesta a ani krátka, ale ako ktosi povedal: „pokojné more z teba dobrého námorníka neurobí“, nevzdám sa ľahko a pôjdem za tým. Získané vedomosti uplatnila v praxi v budúcnosti, napr. založením podnikania, ktoré bude podporovať hendikepovaných, či zriadením chránenej dielne so zameraným na ľudí s duševným hendikepom – práve na týchto ľudí, ktorí nemajú veľa šancí v živote práve kvôli svojim ťažkostiam a stále prevládajúcej akejsi stigme v spoločnosti, avšak dokážu byť vďační za každú šancu či prejavenú dôveru o to viac.

Postrehy pani Štajerové z MBA štúdia nájdete tu!


Príbeh Mgr. BcA. Terezy Pařilové, Dis.

Narodila jsem se v březnu 1985. V květnu 1988 mně byl diagnostikován diabetes mellitus I. typu. Nejzarytější vzpomínka, která mě od té doby provází, je na jednu paní, která se mé maminky ve frontě v obchodě ptala, proč mě nedali do ústavu. Když mně v 90. letech na ZŠ začalo docházet, že mě někteří lidé a spolužáci vnímají poněkud jinak, usmyslela jsem si, že dokážu, že i chronicky nemocný člověk může být úspěšný a šťastný sám sebou. Většina mladých diabetiků, se kterými jsem se v té době stýkala, moc životních plánů neměla. Jen díky podpoře mých rodičů, kteří ve mně utvrzovali názor, že jsem jako každý jiný, jen mi nefunguje slinivka, jsem si splnila první sen a ve 14 letech získala talentové stipendium na jednu z prestižních soukromých středních škol v USA (hrála jsem v té době na klavír, příčnou flétnu a harfu). Kvůli podezření na zelený zákal v důsledku dlouhotrvajícího diabetu mě však rodiče po roce v USA vzali domů do ČR, kde jsem nastoupila na konzervatoř ke studiu harfy. Po konzervatoři jsem vystudovala obor hudební management. Tam jsem pro změnu slýchávala poznámky, že když jsem diabetik, co potřebuje s chřipkou sedět doma, nemám komplikovat normálním lidem život svou nepřítomností na domluvených seminářích. Navazující magisterské studium jsem s vyznamenáním vystudovala na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v oboru Služby-výzkum, řízení a inovace, a to i přes to, že jsem během magisterského studia s obrovským štěstím přežila diabetickou ketoacidózu na JIP. Podle všech vyšetření jsem měla hodnoty neslučitelné se životem. Aktuálně na Fakultě informatiky pokračuji v doktorském studiu asistivních technologií, ke kterým mě přivedly moje zkušenosti s okolím, vlastní životní zážitky z nemocnic a touha pomoci. Zároveň od září 2014 studuji konektivitu mozku v rámci Středoevropského technologického institutu CEITEC a LF MU. Výsledky bych ráda aplikovala na terapii pacientů v počátečních fázích neurodegenerativních onemocnění. Právě kvůli svému působení v CEITECu a touze věnovat se znevýhodněným jedincům bych chtěla získat titul MBA v oboru Management zdravotnictví. Vím, že zejména tento titul je žádoucí pro vedoucí funkce v takovýchto institucích a ráda bych se pro svoje plány do budoucna ve zmíněném oboru dále vzdělávala. Spolupracovala jsem s občanským sdružením Pomocné tlapky, pravidelně přispívám na konto Člověka v tísni a snažím se o prosazování větší pozornosti dyslektikům a aplikacím pro ně. Myslím si, že moje životní zkušenosti a úspěchy mohou motivovat další handicapované. Věřím ve své schopnosti vést výzkum, a titul MBA vidím jako nutnost k tomu, abych se na vedoucí pozice výzkumné skupiny mohla lépe propracovat. Věřím totiž zároveň v mnohem větší možnosti pomáhat handicapovaným kontinuálně z titulu vedoucí vědecké skupin. To je, myslím, v dnešní době stále potřeba. Pokroky ve vědě jsou značné, ale na některá zdravotní omezení zatím nestačí. Mimochodem za svůj největší životní úspěch považuji fakt, že už téměř 27 let úspěšně dokazuji, že s handicapem nic nekončí, ale že i my máme velké možnosti, které můžeme využít a být z nich šťastní. Já jsem svým rodičům velmi vděčná, že mě „nedali do ústavu“. Léčím se na IKEMu a mám ze svého života obrovskou radost. Moc ráda bych ji dopřála i dalším.

Postrehy pani Pařilové z MBA štúdia nájdete tu!


Príbeh PhDr. Evy Konečné

Odkedy som sa dozvedela o Vašom štipendijnom programe, neustále premýšľam, či to skúsiť. Veľmi ma to zaujalo. Napriek tomu, že mám už takmer 48 rokov, rada sa učím novým veciam, ktoré sú využiteľné v súčasnom konkurenčnom prostredí. Po skončení Strednej zdravotníckej školy v Košiciach som pracovala na niekoľkých pracoviskách – detský domov v Košiciach, interné a traumatologické oddelenie v nemocnici Prešove. Popri zamestnaní som vyštudovala nadstavbové štúdium Všeobecná diplomovaná sestra. Ani nie po desiatich rokoch manželstva som s dvoma malými deťmi zostala sama. Túto situáciu som riešila štúdiom popri zamestnaní. Nevedela som celkom čo ma čaká, ale Filozofická fakulta Prešovskej univerzity mi dodala odvahu „ísť ďalej“. Vyštudovala som študijný odbor etika – pedagogika, neskôr som si z pedagogiky dorobila aj rigoróznu skúšku. V súčasnosti pracujem v Strednej zdravotníckej škole v Prešove ako učiteľka odborných predmetov. Štyri roky som pracovala ako zástupkyňa riaditeľky školy. V škole pracujem už 15 rokov a priznám sa, rada by som robila (možno aj) niečo iné, aj keď ma práca baví, žiaci mi dodávajú mnoho životnej energie. Zdá sa, akoby druhý pôrod odštartoval nezvratnú reakciu organizmu – chronické zlyhanie obličiek. Kreatinínové číslo sa zvyšovalo každý mesiac, čo ma v decembri 2001 dostalo na dialýzu. Peritoneálnu. Je to domáca liečba. Spočiatku bol stále nejaký problém, prístroje nefungovali, boli staré... K tomu sa pridružili ďalšie ochorenia, ktoré tento stav so sebou prináša. Nebolo to jednoduché ani s deťmi, keďže sme boli v inom meste, než moja rodina a pri niekoľkých hospitalizáciách často zostávali samé. Zvládli to perfektne a ja som na ne veľmi hrdá... Trvalo dva roky, kým sa pre mňa našla kadaverózna oblička (september 2003), no vydržala pracovať len šesť rokov. Keď jej činnosť končila, „vzala“ mi všetky vlasy. Doteraz nijaký odborník nediagnostikoval, prečo sa tak stalo a prečo už nikdy nevyrástli. Takže som znova musela prejsť na peritoneálnu dialýzu (december 2008) – každý večer, sedem dní v týždni pripraviť stroj, dialyzačný set, roztoky, napojiť sa a po deviatich hodinách sa odpojiť a ísť do práce. Na dialýze (po odobratí nefunkčnej transplantovanej obličky) som už šesť rokov. Pred rokom a pol došlo u mňa k srdcovo-pľúcnemu zlyhaniu na základe nahromadenej tekutiny. Zistilo sa, že peritoneálna dialýza už nie je dostačujúca, preto približne jeden krát za mesiac absolvujem aj hemodialýzu v dialyzačnom stredisku. Ak Vaše štúdium zvládnem, rada by som sa viac angažovala v Spoločnosti dialyzovaných a transplantovaných pacientov, ktorej som členkou. Je treba pomôcť týmto ľuďom, aby sa necítili „odrezaní“ od sveta zdravých ľudí a aby mali chuť (aj pri diagnóze, ktorej jedinou možnosťou je do konca života absolvovať dialýzu alebo pri troche šťastia – tomu, komu to zdravotný stav dovolí – transplantáciu) plniť si svoje sny. Preto som si vybrala odbor Manažment zdravotníctva, aj keď ma lákajú aj iné odbory, no nemám ekonomické vzdelanie.

Postrehy pani Konečné z MBA štúdia nájdete tu!


Príbeh Ing. Ireny Hornové

Oslovila mě Vaše nabídka stipendia pro handicapované na získání bezplatné výuky MBA ve Vašem institutu. Pro zaslání přihlášky jsem se rozhodla v době, kdy jsem přišla o práci, která mě bavila, zároveň jsem měla poměrně čerstvě po rodičovské dovolené a nemohla jsem, i přes vystudovanou vysokou školu a bohaté pracovní zkušenosti, najít adekvátní práci. Teď sice pracuji na jednom úřadě ve finančním oddělení, ale práce mě nenaplňuje a já nejsem zvyklá spokojit se s málem, tak hledám dál. Jsem od narození bojovník. Ostatně mi nic jiného nezbývá, pokud chci, i přes své zdravotní postižení, v životě uspět. Narodila jsem se s poměrně vzácným tělesným postižením (Arthrogryposis multiplex congenit). Tím, že jsem postižená od narození, své postižení v podstatě nevnímám a s jistými malými omezeními žiji úplně normální život. Vystudovala jsem VŠE - fakultu financí a účetnictví, a proto jsem si na Vašem institutu vybrala obor Ekonomika a finanční management. Věřím, že absolvování MBA programu mi pomůže znovu nastartovat a dále posunout mojí profesní kariéru, získat vysněnou práci, dál si plnit své životní sny a třeba být i inspirací pro ostatní.

Postrehy pani Hornové z MBA štúdia nájdete tu.

 


Príbeh Mgr. Evy Liberdové

Jsem člověk se sluchovým postižením, mám specifické potřeby při komunikaci s lidmi. Od 4 let jsem měla těžkou vadu sluchu. Od 15ti let mám diagnostikovanou úplnou hluchotu na obou uších. Téměř dva roky jsem byla úplně hluchá, neslyšela jsem vůbec nic a úplnou hluchotu mi nyní pomáhá překonávat kochleární implantát, se kterým slyším zvuky a řeč. Specifické potřeby při komunikaci s lidmi mám však celý život např. v hlučném prostředí a při více lidech. Přesto jsem vystudovala vysokou školu – sociální práci. Pak od r. 2008 do 2013 jsem pracovala jako sociální pracovník s lidmi se zdravotním postižením, od března 2012 to bylo z důvodu krácení dotací MPSV na soc.služby již pouze na půl úvazku a proto jsem si přibrala od února 2012 další krácený úvazek na administrativní práci pro ostravskou firmu. V sociálních službách jsem pracovala a hájila práva uživatelů s mentálním postižením přes 5 let, od října 2013 bohužel došlo k zániku služby a tím pádem jsem ztratila práci jako sociální pracovník. Ve volném čase se věnuji hájení práv lidí se sluchovým postižením. Od r. 2010 dělám publikační, přednáškové, lektorské a osvětové činnosti. Svoje zkušenosti o praktických problémech, které přináší sluchové postižení z praxe, publikuji v odborných časopisech a přednáším na odborných konferencích s cílem upozorňovat na potíže u lidí, kteří se potýkají se ztrátou sluchu (vzdělávání, přístupnost informací, zejména zaměstnávání a přístup k němu). Dělala jsem také oponenta školení pro personalisty a management firem nezaměstnávající osoby se zdravotním postižením. Působila jsem jako lektor semináře pro veřejnou správu a sociální služby a nelékařské profese. Nerezignuji na celoživotní vzdělávání, průběžně se vzdělávám dál – např. jsem absolvovala kurz marketingu na internetu. Na úřadě práce naštěstí nejsem, díky svým schopnostem jsem si aktivně našla práci na dohodu o provedení práce -  nově jako web marketing specialista na dobu určitou do května 2014. Sháním si odpovídající práci na plný úvazek, jakmile potenciální zaměstnavatel ale zjistí, že mám vadu sluchu, už mne na další kolo nezve. Šance, že si vyberou osobu se sluchovým postižením na místo osoby bez postižení, je při zájmu 100 uchazečů na Karvinsku na jedno pracovní místo minimální. Chci pracovat ve veřejné správě nebo vedoucí pozici v sociální službě ve prospěch osob se zdravotním postižením. Proč by vedoucím nemohla být osoba s postižením sluchu? Do studijního programu MBA se hlásím, abych díky nově získaným znalostem mohla účinněji vykonávat své povolání a měla lepší vyhlídky při opětovném nastartování a rozvoji mé profesní kariéry. Absolvování studia MBA mi zajistí získání konkurenční výhody oproti uchazečům o práci bez postižení. Od studia očekávám rozšíření a prohloubení dosavadních znalostí i v oblasti ekonomické. Získané dovednosti budu moci aplikovat při hájení práv a zlepšování podmínek života u lidí se zdravotním postižením. Ráda bych nabyté znalosti uplatnila pro rozvoj neziskové organizace Český klub ohluchlých.

Postrehy pani Liberdové k jednotlivým študijným etapám

Zahájenie štúdia:
Studuji obor Veřejná správa. Úvodní zahájení, na které jsem v sobotu dorazila, bylo skvělé, dozvěděla jsem se, co v kterých předmětech mě bude čekat, a udělala jsem si představu, dostali jsme také přehledný barevný harmonogram studia na půl roku. Líbila se mi úvodní prezentace – všechny důležité informace k organizaci studia jsem si mohla přečíst z prezentace, pokud mě unikla ústní informace. Lektoři si bez problému brali mikrofon, běželo to jako po másle. Den příjemně utíkal a docela byla škoda, že hodina ke každému úvodu do předmětu byla rychle pryč.  Prezentace také byly hned k dispozici ve studijním systému k zopakování. Libí se mi dostupnost studijních materiálů online, nemusím řešit shánění zapisovatele přednášek jako na předchozí škole. Příjemně mě překvapila možnost ve zkouškovém období dělat testy v čase, který vyhovuje mě – milá odlišnost od zvyků na VŠ, kde vypisuje termíny vyučující. Poprvé vůbec neřeším, jak budu rozumět na přednáškách, prostě studuji písemné materiály z domu a domlouvám se písemně.
 

Ďalšie postrehy z MBA štúdia nájdete na blogu pani Liberdové: studujemecemi.blog.cz


Príbeh Ing. Mgr. Ingrid Mrňové

Již dva a půl roku pracuje Ing. Mgr. Ingrid Mrňová v pacientském sdružení Unie Roska, které pomáhá lidem s onemocněním roztroušená skleróza mozkomíšní. Znalosti získané v průběhu studia oboru Management zdravotnictví mi pomohou lépe se orientovat v oblasti zdravotní péče. Podstatnou částí mé práce je hájení práv pacientů. Při těchto jednání mi bude znalost problematiky zdravotnictví a jeho financování velkou výhodou. Dalším mým úkolem v Unii Roska je osvěta, neboť roztroušená skleróza není o zapomínání a netýká se starých lidí, jak se mnoho lidí domnívá. Naopak propuká nejčastěji mezi 20. – 40. rokem a projevuje se zejména poruchou hybnosti, zraku a závratěmi. Když mi byla před jedenácti lety tato nemoc diagnostikována měla jsem pocit, že se mi zhroutil celý svět. V té době jsem právě nastoupila do prvního ročníku vysokoškolského studia. Při cestě ze školy mě začaly brnět nohy a do druhého dne jsem na půl těla téměř ochrnula. Ze dne na den se mi doslova obrátil svět vzhůru nohama. Poté co jsem se vzpamatovala z první silné ataky onemocnění začala jsem postupně navštěvovat akce pacientského sdružení Unie Roska. Nejprve jsem měla obavy, jak zvládnu pohled na lidi, kteří s touto nemocí bojují již delší dobu a často jsou odkázáni na invalidní vozík, ale brzy se mé obavy zcela rozplynuly. Potkala jsem zde spoustu pozitivních lidí, kteří mi ukázali, že i s vážnou nemocí se dá žít plnohodnotný život a jeho kvalita závisí více na přístupu jedince než na stupni postižení. Když přišla nabídka v Unii Roska pracovat ani na chvíli jsem nezaváhala a přijala ji. Do studijního programu MBA jsem se přihlásila, abych díky nově získaným znalostem mohla efektivněji vykonávat své povolání a současně měla lepší vyhlídky při budování mé profesní kariéry. Od studia programu Management zdravotnictví očekávám zejména prohloubení dosavadních znalostí v přednášených oblastech a osvojení aktuálních poznatků vycházejících z praxe. Pevně věřím, že získané zkušenosti a dovednosti naplno využiji při svém povolání, jehož součástí je zajištění lepší zdravotní péče a životních podmínek pro lidi se zdravotním handicapem.

Postrehy pani Mrňové z MBA štúdia nájdete tu.


Príbeh Petrany Blaškové

Prvých 18 rokov života som žila úplne bežne. Môj život sa zrútil týždeň pred maturitou. Vážne som ochorela. V priebehu pár dní som zrazu nemohla nič. Bola som vážne chorá, nespravila som si maturitu, nemohla som pracovať. Ostala som kdesi mimo, NIKAM SOM NEPATRILA, nevedela som čo so životom. Začala som sa liečiť. Po troch mesiacoch som si spravila maturitu. Trvalo dlhé mesiace než sa mi ako-tak zlepšil zdravotný stav. Začala som si hľadať prácu. Napísala som viac než 400 spoločnostiam, prešla osobne stovky ďalších. Ubehol viac než rok, kým ma zobrali pracovať do prvej firmy. Na dve hodiny denne. Časom som vládala pracovať 4 hodiny za deň. Po roku som vydržala už celú pracovnú dobu. Postupne som začala stretávať mladých aj starších ľudí s rôznymi zdravotnými problémami či inými obmedzeniami, ktorí veľmi chceli len nevedeli AKO, alebo nemali na to aspoň MINIMÁLNE PODMIENKY. Pochopila som, že ak si nepomôžem sama nepomôže mi nikto. Vedela som, že nedokážem vybudovať spoločnosť, ktorá je primárne určená na podnikanie. Dokázala som však byť spolu zakladajúcim členom troch občianskych združení. V predchádzajúcich viac ako troch rokoch sme veľa a tvrdo pracovali na tom, aby “ľudia, ktorí nepatria nikam“, majú zdravotné problémy, avšak “naozaj veľmi chcú“ len nevedia “ako a kde“ dostali možnosť, ktorá mne tak veľmi chýbala. Akútne však potrebujem prostredníctvom modernej formy štúdia získať profesionálne vedomosti, ako riadiť a manažovať, preto som sa prihlásila o štipendium na CEMI. Poznatky zo štúdia chcem využiť pri rozbiehaní projektov, ktorých cieľom je, aby iní zdravotne handicapovaní ľudia sa mohli zmysluplne zapojiť do spoločnosti, nájsť nový zmysel života, aby hľadali a hlavne našli cestu z ťažkej a zlej životnej situácie. Niekde v niektorej múdrej knihe som čítala vetu, ktorá znela: “Vymyslite si nemožné... potom nájdite odvahu... a jednoducho to urobte...“. Vymyslela som si ďalšiu “nemožnú“ vec v mojom živote. Štúdium manažmentu. Úprimne týmto Ď A K U J E M inštitútu CEMI.

 Postrehy pani Blaškové z MBA štúdia nájdete tu!

Chcem vedieť viac

Chcem vedieť viac

Máte otázku ku štúdiu alebo si chcete nechať zasielať naše newslettery? Zanechajte nám na seba telefón či e-mail a my vás radi kontaktujeme.

Odoslaním súhlasíte so zasielaním obchodných oznámení, z ich odberu je možné sa kedykoľvek odhlásiť.
frame-scrollup