Nebojte se chyb, spřátelte se s nimi

I když řídíte tým a jde vám o to, aby nechybovali vaši podřízení, potřebujete se nejprve srovnat s vlastní omylností. V naší společnosti, pro kterou je jakýkoliv přešlap noční můra, to není snadné. Chyby v sobě ovšem skrývají poklad – lze si z nich vzít ponaučení, jež náš posune dál.

Všichni chceme být co nejlepší, uspět ve všem, co děláme. Jenže snahou nešlápnout vedle si podrážíme nohy hned v zárodku. Pokud chápeme chybu jako neodpustitelné selhání a důkaz vlastní nedostatečnosti, je obtížné se vůbec pohnout z místa. A tak se držíme ve známých vodách, děláme jen to, co už dobře umíme – až se z toho stane ubíjející rutina.

Představte si, že by takhle uvažovalo malé dítě. Nikdy by neopustilo kolíbku, protože naučit se chodit obnáší nesčetněkrát spadnout a natlouct si. Jenže batole se znovu a znovu staví na nohy, zkouší to tak dlouho, dokud neuspěje.

Později ho při učení začnou mást rodiče, když (v dobré víře) říkají, že příbor drží dítě správně a na kolo nasedá špatně. Podle učitelů je zas namalovaná dýně moc žlutá a ve zpěvu byl slyšet falešný tón. Co je dítěti prezentované jako chyba, je ale ve skutečnosti jen věcí názoru – subjektivním pohledem maminky, dědečka, třídní učitelky. Naše společnost založená na úctě k autoritám situaci příliš nevylepšuje. Pokud vás tedy někdo obviní z chyby, zkuste se zamyslet, jestli to jen dotyčný nevidí jinak.

Úspěšní se mýlí stejně často jako ti neúspěšní

Co se týče skutečných chyb, vrátíme-li se k obrazu učícího se malého dítěte, je jasné, že dopouštět se jich je logické. Děti berou učení jako hru a dobrodružství – a my bychom také měli, chceme-li žít a ne jen přežívat. Všichni skuteční inovátoři to tak dělají.

Potvrzují to i odborné výzkumy vyvracející domněnku, že úspěšní chybují méně. Jinými slovy, všichni vítězové nejprve prohrávají. Třeba Thomas Alva Edison přiznal, že při vymýšlení žárovky objevil 10 tisíc způsobů, které nefungovaly. Úspěšní lidé ovšem pracují s chybou jinak. Edison se nenechal vykolejit a soustředil na to, co je třeba zlepšit. Neměnil tedy hned zběsile všechno. Nepustil ke slovu ego, aby mu našeptávalo, že se ztrapní, nedokáže to, všichni uvidí, jak je nemožný apod.

Znáte tenhle protivný hlas v hlavě? A co přesně toužíte udělat, ale bojíte se, že se vám to nepovede? Možná vám pomůže tohle malé cvičení. Vybavte si konkrétní záměr a zkuste si představit: Co nejhoršího se může stát, když se do dané věci pustíte? Jde o to, že jakmile své obavy vytáhnete z podvědomí a pojmenujete je, nebudou se vám zdát tak děsivé. Naberou podobu konkrétních překážek, pro jejichž překonání jistě vymyslíte vhodnou strategii.

Příležitost nastartovat kreativitu

Ostatně chyba vůbec nemusí souviset s vaší inteligencí ani s vašimi schopnostmi. Je dost možné, že jste něco neudělali správně, protože jste byli právě unavení, nemocní, nesoustředění, neměli jste optimální podmínky na práci.

Samozřejmě není chyba jako chyba. Existují fatální omyly typu špatně sbaleného padáku, chybně namontovaných brzd v autě nebo nedokonale provedené operace srdce. Přehmaty, u nichž jde o lidské životy, se dají jen těžko omluvit, natož napravit. Přesto i ony v sobě obsahují perlu, o níž byla řeč v úvodu, totiž ponaučení.
 

Jak naložit s chybou, k níž už došlo?

1. Přiznejte si, že jste chybovali

Na nic nečekejte, a to už proto, že menší chyba má tendenci přerůst ve větší. A je lepší uhasit požár hned v zárodku.

2. Neřešte to moc dlouho

Nelitujte se, nevymlouvejte na ostatní a ani na okolnosti. Nepitvejte se v přehmatu déle, než je nutné. Hledejte příčinu u sebe, abyste se mohli co nejrychleji posunout dál.

3. Minimalizujte škody

Vymyslete nejlepší možná řešení, klidně za pomoci přítele, kolegy či nadřízeného. Vaše reakce je důležitější než samotná chyba.  

4. Poučte se z chyby

Pomohla vám objevit, co funguje a co ne. Co dalšího vám přinesla? Chyby umí vyburcovat kreativitu a schopnost pružně reagovat.

Manažeři do vody vhození

Chybují „běžní smrtelníci“, ale i vedoucí pracovníci. Těm to hrozí dvojnásob, protože řízení lidí není jednoduché, navíc chyby dopadají nejen na ně samotné, ale i na podřízené, jejich spokojenost a motivaci k práci.

Často to bývá tak, že ti, kdo přijmou nabídku řídit tým, nepostrádají odbornou kvalifikaci, nicméně neumějí vést druhé. Nikdo je to nenaučil, chybí jim zaškolení. Neumějí nakládat se zodpovědností ani rozhodovat. Nedokážou jasně zadat úkol, mají potíže s delegováním, kontrolují málo nebo naopak moc, bojí se řešit problémy, nevědí, jak se k podřízeným chovat… A tak ačkoliv jsou ve svém oboru respektovaní profesionálové, jako šéfové se více či méně plácají, učí se metodou pokusu a omylu.

Naštěstí existuje spousta specializované literatury a také odborné kurzy. Vůbec nejefektivnější cestu ke zvládnutí řízení – včetně práce s vlastními chybami a chybami podřízených – nabízí studium MBA. Problematice řízení je věnovaná velká pozornost a všechny poznatky máte možnost ověřit v praxi. Proč složitě šplhat na strom a riskovat pád, když hned vedle stojí opřený žebřík?